Cestující rodina v krabce

Intro

Východním směrem jsme se vydali na 16 dní dlouhý výlet s předpokládaným nájezdem 3000km, aby řidič pošetřil pracky.

Základní průjezdní body byly: maďarská dálnice, Sarajevo, sedlo Prijevor (NP Sutjeska), NP Durmitor, Krupačko Jezero, Trebinje, Blagaj (kláštěr, pramen Buny), Mostar, Necropolis Dugo Polje, Ramsko jezero, Jajce, Krupa, Banja Luka, Mrakovica (NP Kozara)

Zajímavosti z cesty

I když je Bosenská konvertibilní marka (BAM) závislá a odvozena z EURa, tak se můžeme setkat s mnohými kurzy od 1:2, což je ten asi nejvíce přívětivý až po 1 EUR = 1,6 BAM. Nejvýhodnější místo mimo akceptovaného návrhu při placení parkoviště na 1:2 jsme našli v nákupním centru přímo v Sarajevu. Je dobré se poměrně dobře zásobit markami, jelikož karty a EURa nejsou, kromě čerpacích stanic a velkých obchodů, běžně akceptovány. I když mezinárodní označení bosenské měny je BAM, spíše jsme se setkávali s označením KM.

S pitnou vodou jsme závislí na tom, co daná země nabízí. V jižních zemích to jsou častá pítka všeho druhu, v hornatějších místech zase přírodní studánky. V Bosně nás překvapilo množství veřejně přístupných míst připojených na vodovodní řád s perfektním tlakem. Tedy nebyla nouze po cestě doplňovat.

Bosna vznikla jako kompromis, stát dvou stran, který však ani jedno obyvatelstvo moc neuznává. Je to spíš jakási politická hra. Na většině území lze vidět značky informující, že se nacházíte na území Srbska, hodně azbuky. Pásek na jihu zase disponuje chorvatskými vlajkami. To vše neplatí jen na sloupy osvětlení a billboardy kolem cesty. To se týká také úřadů, kde bosenskou vlajku někdy zkrátka nenajdete.

Rozhodně doporučujeme si koupit místní SIMku, zejména pro data, jelikož ta EU data v Bosně standardně neplatí a mohlo by při vyúčtování vzniknout nepříjemné překvápko. My vzali 8GB za 10KM a pohodlně nám to vystačilo jak na občasné vyřízení nějaké pracovní korespondence, ale i na posílání fotek. Nejvíce však doporučuji data pro získávání aktuálního přehledu o počasí. Radarová data jsme brali přes Windy a byla nedílnou součástí každodenního rituálu plánování procházek a výletů. Data platí nejen v Bosně, ale i v Černé Hoře.

Docela solidní - řekněme - atrakcí, byť v době našeho výletu ne přelidněnou, je sedlo Prijevor v NP Sutjeska. Jedná se o vysoce položené sedlo (1660 m.n.m.) blízko hranic s Černou Horou, které uvítají jak trekaři, tak ti, co sbírají zážitky drive-in. Až do sedla se dá dostat autem. Ve spodní části cesty je bouda pro správce parku a je tam taky závora (nevíme, jestli se mimo službu cesta zavírá). Každopádně jsme byli zkasírovaní za vjezd a nikdo neřešil na jak dlouho. Cena byla 5EUR za osobu, prcek grátis. Samozřejmě, vyšší auta mají jízdu trošku klidnější a možná i rychlejší, ale zvládli jsme to i s naší silniční krabkou. Je potřeba však počítat, že cesta zabere hodně času, jelikož je dost rozbitá. Nahoře je vydatný pramen i signál. Pár kroků pod sedlem, v závětří, je velký bytelný altán s ohništěm. V NP je potřeba uhradit poplatek za rozdělání ohně (domníváme se, že v ceně je i připravené dřevo). Kousek vedle parkoviště je zase místo vyhrazené pro stany. Ze sedla jde taky zahlédnou pár jednoduchých dřevěnic. Některé z nich jsou na pronájem, některé zdarma. Ze sedla je možné udělat výlet na Trnovačko jezero, nebo přímo na Maglič. V případě, že budete nahoře nocovat v nebo na autě, doporučujeme kousíček popojet za sedlo (50m), kde les poskytne závětří pro klidnou noc, nivelační nájezdy jsou však potřeba.

V Durmitorech jsou výdaje na výlety malinko vyšší než v Bosně. Parkoviště jsou hlídaná v časovém rozpětí 7- ~17 hod. V této době po příjezdu přispěchá správce parku i s platebním terminálem a požaduje vstupné a parkovné. Zajímavostí v tomto případě je, že parkovné (3EUR) nám účtoval pouze jednou, po příjezdu a následně už jen vstupné (5EUR/os) a to i když jsme mu potvrdili, že jsme tam spali přes noc. To je na oficiálních parkovištích povoleno. Prodaný lístek platí celý den všude v Durmitorech. Jedno ráno jsme zaplatili vstupenku, i když už jsme byli takřka na odjezdu, ale bylo nám to vlastně jedno, jelikož jsme mířili k Černému Jezeru (Crno Jezero), kde nám vstupenky on-line ověřili v databázi a pustili nás, mmj., opět bez poplatku za parkování. V noci se v horách teplota propadla až na 6C.

Pokud plánujete Bobotov Kuk, tak vězte, že kolem něj jsou i na přelomu května a června masivní sněhové plotny a to v dost kritických pasážích bez jakéhokoliv jištění. Příště bychom si vzali cepíny. Mačky ani nesmeky úplně nutné nejsou, jelikož v tom pobředlém sněhu jde lehce vykopnout stup.

Parádní oddychovkou může být výlet na Veliko Škrčko jezero. U něj stojí masivní dóm, který je zrovna v rekonstrukci, ale aspoň je u něj voda na pití. Dóm bude poskytovat zázemí ve špatném počasí, ale vypadá to, že se tam rýsuje i nějaký horský bar. Aktuálně je vevnitř plno trámů a nářadí.

Krupacko jezero u Niksice bylo naší další zastávkou, kde jsme chtěli po horské části dovolené, trošku spočnout. Na poloostrově se dá najít dost plácků pro přespání, ale vstup do jezera už stojí pár kroků.

Mostar bývá brutálně přelidněnou šaško-atrakcí pro turisty. Parkuje se zde extra draze a těžko. Tato tvrzení jsme nasbírali před cestou a tak jsme se vydali je prověřit, když už jedeme okolo. Obecně se turistickým centrům a velkým městům vyhýbáme a ani jsme v tomto případě nijak nepočítali se zdržením. Trošku jsme však nabyli dojmu, že místní z paniky kolem vykrádání dost těží, jelikož zvedají ceny za tzv. hlídaná parkování (avšak nulové garance, žádná smlouva, znáte to ..) Ceny jako 25EUR za pár hodin už byly dost ujeté. No nicméně, při projíždění, jsme se zastavili mezi paneláky - pouhých pár kroků od hlavního mostu - a hle, na ulici klid, dostatek širokých a volných parkovacích míst. Zkusili jsme, vyšlo nám to. V kabině nic nelákalo, zbytek auta měl zatáhlé závěsy. Centrum se i přes pokročilou dopolední hodinu teprve probouzelo. Příjemné překvapení bylo, že se nejednalo o tržiště, kde člověk narazí na tisíckrát přeprodávané čínské haraburdí. Takže bylo i na co koukat, dost originální místní, nebo alespoň balkánské tvorby, doplněné vkusnými a decentně zasazenými posezeními. Večer to může mít ještě lepší atmošku, ale ten jsme trávili nad městem v okolních kopcích a dolů koukali jen skrz teleobjektiv :-)

Peťa našla zajímavost poblíž naší plánované cesty - Nekropole Dugo Polje. Tak jsme to jeli očíhnout. Pracovně - louka s poházenými kameny - je vlastně fajný výběh pro naši ratolest, jelikož široko daleko není žádná nástraha, jen rovná louka s již zmíněnými kameny. U známého turistického cíle Jajce, což jsou vlastně Plivska jezera, leckdo snadno opomene taky mlýny, které jsou jen kousek výše. A to by byla škoda. My jsme zvolili strategii parkování a spaní u Malého Plivsko jezera a udělali jsme postupně na každý směr jednu prochajdu.

Víceméně poslední plánovanou zastávkou byla řeka Krupa s vodopády a mlýny. Tím naše vodní část výletu měla být ukončena. Místo bylo hodně poutavé a dalo se hodně vyřádit s dronem i kamerkou. Určitě doporučujeme i procházku kolem řeky. Nedaleko u monastyru bylo parkoviště poskytující dostatek parkovacích míst i pro bydlíky, ovšem klíny jsou podmínkou, plocha byla poměrně svažitá a nerad naháním pivo po stole.

Pokud byste jeli dál na sever na Banja Luka, doporučuju krátkou zastávku v Srpske Toplice, kde jsou volně přípustné termální koupele s několika káděmi. Kapacita je omezena na vstupu malým počtem parkovacích míst, tedy pokud zaparkujete, je vysoká šance, že se hned můžete jít rochnit. Před vstupem je i voda na očváchnutí zdarma. Vedle zase nějaká placená bouda se záchody a na převlečení. Jelikož nám zbyl nějaký ten čas, protáhli jsme si cestu ještě přes NP Kozara, kde se dá podniknout pár menších výletů včetně ferratky.