Rumunsko 7/2021
Intro
Již dlouho zamýšlený výlet směrem na východ, na který jsme si vyčlenili 17 dní. První pořádný výlet naší novou obytnou dodávkou. Cílem bylo plošné prozkoumání země s navštívením nejvyšší hory, termálních pramenů, venkova i nějakého většího města. Od Fagaraše k moři si to necháváme zase na jindy. Země nám byla již nějakou chvíli doporučována přáteli. Nejsme žádní podělánci, ale chtěli jsme se dobře vyzbrojit, zejména na avizované špatné silnice. Taky dovybavit krabku, to mimochodem probíhalo - tradičně - do večera před odjezdem :-) Spaní jsme plánovali většinou v krabce a na horách ve stanu.
Průjezdní body: Zvolen, Szeged, Arad, Orșova, Herkulovy lázně, Petroșani, Barevný lees, Râmnicu Vâlcea, Poenari castle, Făgăraș, Bran, Braşov, Gheorgheni, Vatra Dornei, Sighetu Marmației, Veselý hřbitov, Satu Mare, Miskolc, Zvolen
Zajímavosti z cesty
Nabalili jsem dostatek samovulkanizujících knotů, aktivátor lepidla s děrovačkou (sada za ~150Kč) a kompresor. Právě výběr kompresoru je obchodní peklo, kdy jsme neustále naráželi jenom na známou značkou potisknutý laciný šmejd. Rozhodli jsme se přihodit něco málo do budgetu a pořídit foukač již od pohledu sofistikovanější. Taky máme krabku v podvěsu vybavou plnohodnotnou rezervou. Nakonec - díky stavu vozovek - se to v Rumunsku pneuservisy jen hemží. Někdy mají k dispozici vzduch na dofoukání s klasickou vzduchovou rychlospojkou, jakou znáte třeba z pneumatického nářadí. My jsme byli vybaveni pneu pistolí na dofouknutí z LIDLu, tak jsme ji použili. Kola dostala opravdu značně zabrat, nedoporučujeme jet na nějaký nových kráskách, spíše dorazit nějaké starší. Nakonec jsme to zvládli s jedním velkým opraveným defektem a jedním, který jsme už ke konci jen dofukovali. Pneumatiky byly jak po přejezdu žiletkového drátu, totálně potrhané. Dopadli jsme ještě dobře.
Tak jak se při cestách na západ zásobíme raději novou plynovou bombou, z důvodu nekompatibility plynových systémů, v Rumunsku jsou tyto východo-evropské 2kg plynové nádoby "MEVA" na každém rohu a netřeba vracet poloprázdnou láhev a měnit za plnou. S plynem dobré a jak to je s vodou? No nic extra, dokonce na horách došlo i na filtr. Na těch nádherných exponách moc vody není a nabrat se dá leda pár stovek výškových metrů níže. Jinak po cestě klasicky: malá náměstíčka, hřbitovy a v horách kolem cest studánky s menším přítokem.
Perfektně nám vyhovovala kombinace napakované krabky jídlem a pitím, kdy jsme nemuseli kupovat něco drahého na horách a zároveň jsme nemuseli opakovaně sjíždět do obchodů v údolích. Prostě nezávislé putování. Solár umístěný na střeše, který nám dobíjel baterky ve všemožné technice to jenom podtrhuje. Taky jsme vcelku komfortně zvládali sušit oblečení, doplňovat jídlo v žaludku i báglech a hurá na další stranu. Na vrcholku Fagaraše jsou nadočekávaní dobré parkovací podmínky. Někdo se tam snaží udělat i byznys, ale je tam plno plošek kolem cesty se stáním grátis. Výhodou těchto svobodných hor je i možnost volného stanování v NP.
Díky nezávaznosti jsme si mohli dovolit vícero mini treků do divoké přírody. Prvním byla průzkumná dvoudenka. Za prvním horizontem nám zmizela příjezdová silnice, poslední náznak civilizace a pak už je čistá příroda. U stanovacího plácku jsme rozdělali menší oheň na odrazení případných bručounů a za zvuků průtrže mračen a následné bouřky jsme se pěkně vyspali.
Dalším byla už pořádná dvoudenka s cílem na Moldoveanu - nejvyšší hoře Rumunska 2 545 m.n.m. Tento výlet zaslouží samostatnou kapitolu. Nepodcenit jídlo a hlavně pití. Vody je na hřebenovce málo a pro divočáky, kteří chtějí tuto cestu od Transfăgărășan až nahoru dát za jeden den, tak jí bude potřeba více než se může zdát. Nám to zabralo na vrchol a kousek zpět skoro 10hod. Doporučujeme 3l na osobu jako minimum na výstupový den. Třídenní varianta nabízí zastávku na přilehlé chatě, kde se dají dočerpat síly i zásoby, my ale chtěli pošetřit časem a taky je mrzuté ztrácet pracně nastoupané výškové metry. No trošku se nám to vymstilo a přetížená těla nám to v noci spočítala. Jídla nebylo nazbyt a taky nám došlo pití. Přefiltrovali jsme aspoň tající sníh, což nás zachránilo. Druhý den spěšně valili ke krabce. Docela se divím, že na exponovaných úsecích nebo sněhových přechodech jsme prošli bez zaváhání. Statistika nás však dohnala pár kroků od krabky, kde zbývalo pár kroků a v cestě potok. Uklouznutí stálo jen pokousanou pusou a pár dalších pohmožděnin v obličeji. Velké štěstí.
Zážitek to byl úžasný, ale je potřeba být dobře vybaven znalostí trasy, perfektními mapovými podklady a funkční GPS pro případ nouze. Mobilní signál zde není, takže doporučuji rádio nebo satelitní komunikátor. Přilba ani sedák nejsou potřeba. Taky by se určo hodily větší zásoby jídla a pití. Liduprázdné hory plné nádherných exponovaných tras ve výšce mraků za to stály.
Ještě přidám jeden tip na parkování. Jelikož se to v Rumunsku ovečkama jenom hemží, dříve nebo později se octnete uprostřed vlněného proudu. Jedno ráno nám takhle krabičku opucoval průvod ovcí. Další noc jsme nespali v autě, ale po návratu jsme viděli kolem auta půlměsíc z kamenů. Pak jsme si tohoto triku všimli i na dalších místech v jiných nároďácích a opravdu to funguje. Ovečky se sklopenou hlavou narazí na kámen a překážku obchází.
Pokud pojedete po vlastní ose, určitě budete řešit tankování. Místní farmář doporučil vyhnout se malým čerpačkám a doplňovat palivo výhradně na stanicích OMV a Petrom. Provozuje drahé agro stroje a proto moc dobře ví, kde tankovat. Na Petromu nás litr nafty stál 5.77 Lei
Z jiného soudku, téma poplatky v nároďácích. Upřimně nás to překvapilo, že tam něco takového existuje v této zemi. Především proto, že jsme byli v Piatra Craiului, ten žádný cíl masivního turismu, nicméně hodně oblíbený cyklisty, ale vyřádí se zde třeba i lidi s kočárky. Poplatek za vstup byl 5 leí za osobu (25 Kč) a platil po následujících 5 dní. Lze uhradit jak v automatu na kraji obce, který není nijak extra viditelný či jasně označen, nebo přímo na parkovišti do rukou strážců. Ti se tam prohání ve velkém offroadu a na korbě mají zejména pytle s odpadky.
V zemi je dost potulných psů. Po nějaké době strávené v Rumunsku jsme vypozorovali, že jsou si tak nějak podobní. A fakt. V minulosti se v zemi odehrála politická podpora pastevců a na pomoc s organizací a ochranou stád, dostali přidělené psy. Ti se však trošku vymkli kontrole a rozmnožili se. Netřeba se jich všach bát, nejsou nikterak otravní. Jenom jsou to tvorové sociální a tak se rádi zdržují v blízkosti člověka. K nám se jeden například přidal na půldenní výlet na kopec. Na vrchu s náma spočnul, nic nepochtíval. Po návratu k autu ani nehnul brvou a šel si po svých. Jindy jsme zase zastavili u cesty na svačinu a všimli jsme si, že tam měl volně žijící pes misku. Zanedlouho přijela autem paní, která mu tam něco doplnila a zase fičela dál.
